utorok, 6. novembra 2007

Léon Bloy na škripci pána K.

Hrôza hodná zaznamenania: Juraj Kušnierik (inak takto Pán K. čo ešte stále nezomrel, ako hlása jeden nesmierne vtipný a originálny plagát) sa rozhodol v neo-kon-liberalnom plátku .týždeň písať recenziu na Leona Bloya!!! Od chvíle keď som uvidel jeho recenziu na výber z diela L. Bloya, vydaný českým Karmelitánskym nakladateľstvom, ubehlo niekoľko .týždňov, ale keďže žlč vzniknuvšia prečítaním jeho opusu vo mne ležala ako oravská slanina skonzumovaná po desiatej hodine, rozhodol som sa pána K. pohaniť slinou utŕhačnou.

Toto intelektuálne trdlo a nemehlo, ktoré sa s nevinnosťou ctiteľa Prodigy a Woodstocku čuduje, že v knihe nie je viac informácii o autorovi a kontexte doby, sa napriek svojej rajskej nevedomosti snaží hrať na znalca a podsúva ultra-reakcionára Bloya do priazne liberálneho publika, ktoré keby čo i len nazrelo do Bloyovej myšlienkovej dielne, zdesene by sa rozutekalo po kútoch najvzdialenejších.

Aby sa zašmajchloval liberálnemu stádočku, tvrdí Kušnierik, že Bloy je kritikom pokryteckej cirkvi (píše s dôslednosťou heretika s malým c, pán K.) zamlčujúc, že ju kritizoval z pozície obdivovateľa stredoveku a ako odporca modernizmu, ktorý už v niektorých krokoch Leva XIII. videl modernistické úchylky (viď jeho knihu Poslední sloupové Církve kde píše: „Potom se přihodí-any jsou časy neslýchané, - že tento člověk jest přijat papežem, tak přijat, že velebný autor encykliky De conditione opificium, stavší se k úžasu světa hlásnicí Socialismu a Demokracie, rozdrcuje ho jako štěnici svým nenapravitelným Požehnáním....V hodinu, kdy to píšu, nástupce Pia IX. jest na skonání. Možná, že už jest nebožtík a stojí před Bohem tváří v tvář. Co řekne Pastýři, který po něm bude požadovati svého stáda? Jaký počet vydá tento správce, jenž zakopal hřivnu svého Pána, tento pastevec jenž obětoval své ovečky na usmíření psů s vlky? Co odpoví svému Pánu tento první ze všech Náměstkův Syna Božího, který dodal odvahy Luze a udělil slovo děvečce Kaifášově, mlčící po tolik věkův? ... Posléze tento rozmrhatel Syllabu učiní asi toto úžasné prohlášení svému Soudci: Seč jsem byl, ničil jsem víru, zraňuje do srdce poslušnost národů a kázeň kňežstva. ... Pro mne ocitá se Francie v zoufalství. Slovem nebezpečí mých republikánských nauk a dokonalá mrzkost mé velekněžské nečinnosti byly pohoršením, jakého se nikdy nespatřilo. {no my sme už ďalej, my sme už videli onakvejšie pohoršenia na mieste posvätnom a pre Bloyovo rozhorčenia máme len nostalgický úsmev hlásajúci povzdych: ach to boli časy, keď toto bolo pohošenie najväčšie} ).

Bloy ako dôsledný odporca demokracie a tolerancie, ktorý má pre všetko nekatolícke len slinu pohŕdania, je v recenzii trapným spôsobom vmanipulovávaný do pozície nejakého Sucháňa, či Balásza, kritizujúceho arcibiskupa Sokola, čo je zaiste podľa tých najdelikátnejších chúťok konzorcia zoskupeného okolo tohoto hermafroditného (kresťansko-slobodomurárskeho) časopisu.

V skutočnosti Bloyov z kontextu vytrhnutý výrok: "Jakživo neexistovalo nic tak hnusného, tak vrcholně odporného, jako je dnešní katolický svět" sa týka práve moderného katolicizmu, ktorý sa vtiera do priazne ľuďom ako je pán K., cvála na ekumenickej kobyle a pokorne strká hlavu do gilotíny, ktorú si sám namazal svojou roztrasenosťou z toho, čo o ňom povedia ľudia typu pána K.

A samozrejme nakoniec v recenzii dospievame k prvotnej príčine interesu o spisovateľa, ktorý je inak v rozpore so všetkým čo vyznáva pán K. Je to téma v liberálnych kruhoch najobľúbenejšia - všadeprítomný pandémonický antisemitizmus zlých kresťanov. A tu hľa, nejaký zlý katolícky pamfletista, o ktorom pán recenzent doteraz na punkových koncertoch nič nepočul, sa zastáva Židov. A opäť s pravou erudíciou znalca, nezabudne spomenúť aj holokaust, domnieva sa, že Bloy bráni súčasných judaistov. V skutočnosti Bloy kritizoval biologický rasizmus ateistickej a osvieteneckej proveniencie, ktorý považoval Semitov (všetkých, nielen Židov) za menejcennú rasu a geneticky determinovaných vyvrheľov ľudskej spoločnosti, čo je pre každého katolíka najväčšia urážka, keďže Panna Mária, sv. Peter, sv. Pavol, apoštoli a sám Spasiteľ sveta boli, čo do tela, židovského pôvodu.

Bloy sa vôbec nezastáva súčasného judaizmu, ani nevidí v Židoch nejakých trpiteľov, ale vidí v nich potomkov národa, ktorý bol v minulosti vyvolený a teraz blúdi v temnotách. Jeho skutočnou pohnútkou je konverzia Židov na katolicizmus, čo sa jemu osobne podarilo práve v prípade Jacquesa a Raisy Maritainových. Raisa pochádzala z ortodoxnej židovskej rodiny a Bloy považoval jej konverziu, ako aj konverziu jej muža, za svoju zásluhu. Neskôr konvertoval aj jej otec a matka. Keďže zostavovateľkou výberu je práve Raisa Maritainová je jasné akým textom dala prednosť. V skutočnosti nájdeme u Bloya spústu k Židom kritických sentencii. Ak by ich pán K. uverejnil v .týždni, tak by tento plátok prišiel o nejedného sponzora.

Máme tu teda z jeho strany do činenia s podobnou tendenciou aká bola vlastná súdruhom za socializmu. Všetci spisovatelia, ktorí niečo znamenali boli prerobení na pokrokových a čo nesedelo do tohoto rámca sa zamlčalo, alebo prekrútilo (z Danteho sa stal buržoázny demokrat bojujúci proti feudalizmu, z Tolstoja zrkadlo sovietskej revolúcie a pod.). Liberalizmus ako genetický tatuško boľševizmu, zdá sa, preberá skúsenosti od svojho toľko ochraňovaného pacholiatka. Veru, nielen deti sa učia od rodičov. Niekedy to býva aj naopak.

Pán K. sa sťažoval na absenciu informácii o Bloyovi. Snáď som zabil dve muchy jednou ranou. Uľavil som svojmu žlčníku a ak by sa nejakým nedopatreným pán K. dostal až do takej strašnej reakcionárskej temnoty, akou je táto stránka, tak možno som poskytol aj niekoľko ním kýžených informácii o autorovi, ktorého sa rozhodol recenzovať.

Pre posúdenie niekoľko výrokov Leona Bloya:

"Jsou jen dvě filosofie, chceme li se stůj co stůj přidržet toho ohavného slova: křesťanská spekulativní filosofie, totiž teologie Papeže, a pak ta záchodová."

"Luther měl nesmírnou výhodu, že byl oním Špindírou, kterého očekávali patriarchové severské žebroty. Ztělesňoval úchvatně bestialitu, tupé nepochopení pro hluboké věci i zahnívající pýchu všech pijáků kravské moči. Byl ovšem zbožňován a celý evropský Sever chvatně zapomněl na Matku Církev a lezl do lejna toho divokého selete."

"Středověk, milé dítě, to byl nesmírný chrám, jaký už neuvidíme, dokud se Bůh nevrátí na zem, modlitebna rozlehlá jako Západ, postavená na deseti stoletích extáze, která připomínají Deset Přikázání Sabaothových."

"Proti vládě zájmů dynastických, hlavní to snaze králů Francouzských a zvláště Ludvíka XIV., molekulárního předchůdce Napoleonova, staví se v tomto národě , tak moderním nízkostí svého bažení, jako jest starý svou tvrdostí k slabým, výlučná vláda zájmů kupcovských. Neboť taková je hanba a nazmazatelná tara Anglie. Toť karataginská lichvářka, kupcová s politickou toaletou... Neboť stará ta coura, Old England, místo mladé Říše, jíž nemohla položiti k svým starým nohám, byla odkázána spokojiti se, platíc hotovými, s těšitely a kurevníky zralejšími, kteří div ji nestrhali."

"Pokusil jsem se ukázati jinde, jak jest nevýslovnou sprostota obchodu. Jest na najnižším stupni a v dobách rytířských i v Anglii kupčení zneuctívalo. Co mysliti o celém národě, nežijícím, nedýchajícím, nepracujícím, neplodícím než pro to, zatím co jiní národové, miliónové lidských bytostí trpí a umírají pro velké věci?"

"Před třemi stoletími, dříve než pod krinolínami ohavné Alžběty odpoutali se nečistí démoni protestantského merkantilismu, otci této korunované kobyly, mnohoženci Jindřichu VIII., stačilo jen jediné gesto, by celá Anglie, kdysi jmenována ostrovem světců, zapřela Církev. Největší to a iniciální hanba tohoto království, zasvěceného Satanu pánem uhněteným z bláta, netrpělivým náboženské autority, která se příčila jeho kurevnictvům. ... To vše se dálo, zatím co Francie, křečovitě se svíjejíc hrůzou, zápasila zběsile proti kacířstvu..."

"Posílají mi přednášku Brunetiérovu: Otázka práva dítěte, čtenou v Lille, "sub auspicis" Jednot Sociálního Míru a ve jménu Ligy svobodného vyučování(!!!) 18. ledna 1903. Věc ta uveřejněna Tempsem, jest dlouhá přes tisíc řádek a jest hrůza ji čísti. Pokusil jsem se přece. Dočetl jsem se, jak se dovolává "svobody bludu, jménem Svobody svědomí"! Jinde "připouští se v zásadě neutrálnost školy a její nezávislost ať na kterémkoli vyznání"...Nuže vzdávám se, život jest příliš krátký."

"Jistý spisovatel, génia skoro nadpřirozeného, Josef de Maistre, Andělský Doktor Prozřetelnostního Dogma,, konečkem svého pera, namáčeného do světla, naznačil některé z viditelných zákonů časné vlády Boha nad národy a nad říšemi."

Na záver jedno svedectvo spisovatela, ktorý navštívil Bloya. Ten ho vzal so sebou do kaviarne. Po par hodinách sa zdvihli a išli domov. Vtom sa Bloy zastavil a povedal: "Skoro by som zabudol". Obratil sa a išiel do stredu námestia, kde stála socha osvietenca Condorceta. Bloy sa na ňu vymočil a spokojne sa pobral ďalej. "Robím to tak každý deň".